Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Za rok 2008 vyhrali Valhallu PORTISHEAD a my sme napísali, že je to dôkaz stierania žánrových hraníc v zosieťovanom svete. Bola to pravda, no pohľad z čerstvého roku 2014 na vtedajší rebríček zároveň hovorí čosi o stave, v ktorom sa nachádzala vtedajšia metalová scéna. Vtedy sme si za album roka vybrali PORTISHEAD, pretože hoci sme metalový portál, metal nepovažujeme za žiadne protekčné decko, ktoré treba prifarbiť a postrčiť, ak je neúspešné.
Za album roku 2013 sme nezávislým a vopred nepredvídateľným vnútroredakčným hlasovaním vybrali “Push The Sky Away” od NICK CAVE AND THE BAD SEEDS. Druhýkrát v našej histórii teda nevyhral metalový album.
Sme skalopevne presvedčení, že tentoraz to nie je dôkaz žiadnej krízy metalového žánru. Rok 2013 bol pre tvrdú hudbu veľmi dobrý a úspešný a väčšina metalových zárezov z najlepšej dvadsaťpäťky budú určite pamätné a výnimočné albumy aj o päť rokov. Stačí si prebehnúť jednotlivé redaktorské rebríčky a ľahko prídete na širší kontext.
Nakoniec, u nás tento rok bodovali výnimoční NICK CAVE AND THE BAD SEEDS (v spomínanom roku 2008 boli u nás na 15. mieste), vo výročných rebríčkoch nemetalových médii Pitchfork či Spin sa zase výnimočne darilo sanfranciským blackmetalistom DEAFHEAVEN.
Prajeme vám a sebe tiež, aby ani v roku 2014 neprestal byť metal skvelý a úspešný.
I já se letos připojím se subjektivní top 10, kde se najdou jak metalové, tak nemetalové, jak osvědčené, tak čerstvejší kousky. Zvažuji nejen aktuální desky, ale i živá vystoupení kapel, jejich názory, odvahu a další počiny -:
1. LEPROUS - Coal, N
2. THE VACANT EYES - Spheres, CZ
3. ANATHEMA - Universal, UK
4. HEIDEN - A kdybys už nebyla, vymyslím si tě, CZ
5. SATYRICON - Satyricon, N
6. AMORPHIS - Circle, FI
7. HEAVEN SHALL BURN - Veto, D
8. THE OCEAN - Pelagial, D
9. GERM - Grief, AU
10. BENEA REACH - Possession, N
Good luck in 2014 to all!
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.