Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Za rok 2008 vyhrali Valhallu PORTISHEAD a my sme napísali, že je to dôkaz stierania žánrových hraníc v zosieťovanom svete. Bola to pravda, no pohľad z čerstvého roku 2014 na vtedajší rebríček zároveň hovorí čosi o stave, v ktorom sa nachádzala vtedajšia metalová scéna. Vtedy sme si za album roka vybrali PORTISHEAD, pretože hoci sme metalový portál, metal nepovažujeme za žiadne protekčné decko, ktoré treba prifarbiť a postrčiť, ak je neúspešné.
Za album roku 2013 sme nezávislým a vopred nepredvídateľným vnútroredakčným hlasovaním vybrali “Push The Sky Away” od NICK CAVE AND THE BAD SEEDS. Druhýkrát v našej histórii teda nevyhral metalový album.
Sme skalopevne presvedčení, že tentoraz to nie je dôkaz žiadnej krízy metalového žánru. Rok 2013 bol pre tvrdú hudbu veľmi dobrý a úspešný a väčšina metalových zárezov z najlepšej dvadsaťpäťky budú určite pamätné a výnimočné albumy aj o päť rokov. Stačí si prebehnúť jednotlivé redaktorské rebríčky a ľahko prídete na širší kontext.
Nakoniec, u nás tento rok bodovali výnimoční NICK CAVE AND THE BAD SEEDS (v spomínanom roku 2008 boli u nás na 15. mieste), vo výročných rebríčkoch nemetalových médii Pitchfork či Spin sa zase výnimočne darilo sanfranciským blackmetalistom DEAFHEAVEN.
Prajeme vám a sebe tiež, aby ani v roku 2014 neprestal byť metal skvelý a úspešný.
I já se letos připojím se subjektivní top 10, kde se najdou jak metalové, tak nemetalové, jak osvědčené, tak čerstvejší kousky. Zvažuji nejen aktuální desky, ale i živá vystoupení kapel, jejich názory, odvahu a další počiny -:
1. LEPROUS - Coal, N
2. THE VACANT EYES - Spheres, CZ
3. ANATHEMA - Universal, UK
4. HEIDEN - A kdybys už nebyla, vymyslím si tě, CZ
5. SATYRICON - Satyricon, N
6. AMORPHIS - Circle, FI
7. HEAVEN SHALL BURN - Veto, D
8. THE OCEAN - Pelagial, D
9. GERM - Grief, AU
10. BENEA REACH - Possession, N
Good luck in 2014 to all!
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.